Nejlepší skladby Johna Lennona: Průvodce jeho tvorbou

Raná tvorba s kapelou The Beatles

Ranná tvorba s Beatles byla pro Lennona obdobím, které zásadně ovlivnilo nejen jeho vlastní hudební cestu, ale vlastně celou populární hudbu, jak ji známe dnes. Když se kapela začínala formovat někde na přelomu padesátých a šedesátých let, Lennon už nebyl žádný začátečník – měl jasnou představu, kam chce směřovat. Jeho písničky z těch let? Plné energie rock and rollu, rhythm and blues a toho nejlepšího z americké hudební scény.

Od samého začátku bylo jasné, že Lennon bude jedním z hlavních tahounů Beatles co do skládání. Jeho přístup byl přímočarý, energický, a ten hlas – ten prostě nešlo přeslechnout. Vzpomeňte si třeba na Please Please Me. To byl jejich první pořádný hit a přesně v něm byla vidět Lennonova schopnost vytvořit melodii, která vám utkvěla v hlavě a už vás nepustila.

Z téhle doby pochází i taková I Saw Her Standing There, kterou Lennon tvořil společně s McCartneyem. Ano, hlavní part zpíval Paul, ale bez Lennonova přístupu k aranžmá a celkové stavbě skladby by to prostě nebyla ta písničkа, kterou všichni známe. A pak byla There's a Place – tady už bylo znát, že Lennon umí i zamyšlenější tóny, a člověk mohl tušit, kam se jeho tvorba postupně vydá.

V těch raných letech napsal Lennon i skladby pro ostatní členy kapely. Do You Want to Know a Secret nahrál později George Harrison, Ask Me Why vyšla jako B-strana k Please Please Me. Lennon dokázal psát pro různé hlasy v kapele a byla to právě tahle všestrannost, která Beatles posunula dál. Spolupráce s McCartneyem? Neuvěřitelně plodná. Vznikaly písničky, které se staly základem všeho, co Beatles později dokázali.

V letech 1963 a 1964 to Lennon rozjel naplno. It Won't Be Long, All I've Got to Do, Not a Second Time – všechny tyto skladby měly ten typický harmonický zpěv a jednoduché, ale účinné aranžmá, které dělalo z raných Beatles to, čím byli. Lennonův hlas zněl ostře, někdy až drsnově, ale právě to skvěle fungovalo s tou syrovostью rock and rollu.

Nesmíme zapomenout ani na coververze. Lennon nebral americké rhythm and bluesové a rock and rollové klasiky jen jako předlohu – dělal z nich něco svého. Twist and Shout s tím legendárním vokálním výkonem, Money (That's What I Want), kde ukázal, jak dokáže přetvořit cizí materiál. Ano, nebyly to jeho vlastní písničky, ale jeho interpretace jim dala úplně nový rozměr a staly se neodmyslitelnou součástí toho, jak Beatles zněli.

Časem se jeho písničky měnily – stávaly se propracovanějšími, osobnějšími. If I Fell nebo I'll Be Back z alba A Hard Day's Night už ukazovaly sebevědomějšího skladatele, který nebál experimentovat s komplikovanějšími harmoniemi. Tady už bylo jasné, že Lennon míří někam dál – k textům, které měly hlubší význam a literární hodnotu.

Nejslavnější hity z beatlovského období

Beatlovská léta Johna Lennona – to byla éra, která doslova převrátila hudební svět naruby. Tehdy vznikaly písničky, které prostě nikdy nezmizí. Posloucháme je dodnes a pořád nás dokážou chytit za srdce, ať už nám je dvacet nebo šedesát.

Když se řekne John Lennon a Beatles, většina lidí si vzpomene na Imagine. Jenže pozor – ta vznikla až po rozchodu kapely. Ale co teprve ty pecky ze zlatých šedesátých let! Třeba A Hard Day's Night – ta slavná úvodní akord poznáte okamžitě, že? Tahle písnička vlastně odstartovala beatlemánii naplno. A pak tu máme Help!, kde Lennon poprvé opravdu ukázal, že za tou slávou a úsměvy se skrývá člověk s vlastními strachy a pochybnostmi.

Zkuste si představit šedesátá léta bez Strawberry Fields Forever. Tohle byl úplný průlom. Lennon vzpomínal na dětství v Liverpoolu a ve studiu z toho vzniklo něco, co tam předtím nikdo nedělal. Experimentování se zvukem, vrstvení nahrávek, psychedelické prvky... A I Am the Walrus? To je čistá poetická anarchie plná nesmyslů, které dávají dokonalý smysl.

Lennon ale nebyl jen o experimentech. Napsal některé z nejkrásnějších milostných písní vůbec. All You Need Is Love se stala hymnou celé generace hippies. Pamatujete si ten první celosvětový přenos přes satelit? Miliony lidí po celém světě slyšely tuhle píseň poprvé úplně stejný moment. A co teprve In My Life – když ji slyším, vždycky si vzpomenu na lidi a místa, která mě utvářela. Asi každý máme takovou svou vlastní In My Life, ne?

Pak přišly bouřlivější časy. Revolution ukázala, že Lennon není jen snílkovský básník, ale má i jasný politický názor. Come Together zase byla něco úplně jiného – tajemná, funková, plná záhadných narážek. Dodnes se lidi hádají, co vlastně ty texty znamenají. A Lucy in the Sky with Diamonds? Všichni si mysleli, že jde o drogy kvůli těm iniciálám LSD, ale přitom to byla jen kresba z mateřské školy.

Lennon dokázal být i neuvěřitelně osobní. Julia napsal pro svou matku – tak intimní píseň, že ji zpíval úplně sám, bez zbytku kapely. Across the Universe zase vznikla v době, kdy se věnoval transcendentální meditaci. Tahle duchaplná skladba s poetickými texty ukazuje, jak hluboký myslitel Lennon byl.

Tyhle písničky přežily desítky let a pořád fungují. Protože mluvily o věcech, které každý známe – láska, strach, vzpomínky, touha změnit svět. A to je ten pravý důvod, proč Beatles a John Lennon nikdy nezestárnou.

Hudba Johna Lennona nebyla jen melodií, byla to revoluce duše, která nás učila, že pravá síla spočívá v lásce a odvaze být sám sebou, i když celý svět stojí proti tobě

Miroslav Kadlec

Sólová kariéra po rozpadu Beatles

Po oficiálním rozpadu Beatles v roce 1970 se John Lennon naplno pustil do sólové dráhy, kterou už vlastně rozjel koncem šedesátých let experimentováním s Yoko Ono. Jeho první pořádné sólové album John Lennon/Plastic Ono Band, které vyšlo v prosinci 1970, bylo jako facka. Žádný vyleštěný sound Beatles – místo toho syrový, bolestně upřímný materiál ovlivněný primární terapií, kterou s Yoko absolvoval.

Na albu najdete kousky jako Mother, Working Class Hero nebo God – písně, které vám vlezou pod kůži. Lennon v nich otevřeně mluví o svém těžkém dětství, o tom, jak ztratil víru v náboženství i v celý ten povyk kolem celebrit. O rok později přišlo album Imagine, které se stalo jeho komerčně nejúspěšnějším sólovým projektem. Titulní píseň Imagine? Ta prostě patří mezi nesmrtelné. Hymna míru, která oslovuje lidi dodnes stejně silně jako tehdy.

Mezi lety 1971 a 1973 se Lennon pořádně politicky angažoval. Album Some Time in New York City z roku 1972 obsahovalo ostré politické skladby – Woman Is the Nigger of the World, Sunday Bloody Sunday – reagující na to, co se dělo ve společnosti. Jenže tohle album nepřijali zrovna s nadšením, a tak Lennon trochu přehodnotil, kam se umělecky vydat dál.

Alba Mind Games z roku 1973 a Walls and Bridges z roku 1974 vznikala v divokém období jeho života, takzvaném ztraceném víkendu, kdy žil odděleně od Yoko Ono. Najdete na nich skladby jako Mind Games, #9 Dream nebo Whatever Gets You Thru the Night – mimochodem jeho jediný sólový singl, který se za jeho života dostal na první místo amerických hitparád.

Když se s Yoko usmířil a v roce 1975 se jim narodil syn Sean, Lennon udělal něco nečekaného – stáhl se z reflektorů a začal se naplno věnovat rodině. Pět let bylo ticho. Až v listopadu 1980 přišlo album Double Fantasy, vlastně takový dialog mezi ním a Yoko o jejich vztahu a rodičovství. Písně jako Starting Over, Woman nebo Beautiful Boy ukazovaly zralejšího, vyrovnanějšího člověka.

Ze všech těch let pochází i spousta dalších skvělých, třeba trochu opomíjených skladeb – Jealous Guy, Love, How Do You Sleep?, Instant Karma! nebo Happy Xmas (War Is Over). Každá z nich odkrývá jinou stránku Lennonovy osobnosti – něžného romantika, politického rebela i umělce, který se vyrovnává s vlastními démony. Jeho sólová tvorba byla pestřejší a odvážnější než cokoliv s Beatles, dal do ní víc ze sebe, bez kompromisů.

Imagine a další ikonické sólové skladby

John Lennon za svou sólovou kariéru nahrál spoustu skladeb, které zůstaly v paměti lidí dodnes. Možná právě proto, že v nich dokázal zachytit něco, co rezonuje s našimi nejhlubšími touhami – touhou po míru, lásce, spravedlnosti. A pak tu je samozřejmě Imagine, písnička, která se stala něčím víc než jen písničkou. Pro miliony lidí po celém světě je to prostě hymna naděje.

Když v roce 1971 vyšla na stejnojmenném albu, málokdo tušil, jak moc se zapíše do dějin. Lennon v ní spojil jednoduchou melodii s poselstvím, které má sílu dodnes. Představte si svět bez hranic, bez náboženských konfliktů, bez boje o majetek. Zní to nereálně? Určitě. Ale právě v té čisté idealistické vizi tkví kouzlo celé skladby. Ten minimalistický klavír, slova, která jdou rovnou k srdci – to všechno dohromady vytváří něco výjimečného.

Pak je tu Instant Karma, úplně jiná písnička. Tahle vyšla v roce 1970 a vznikla jako z ničeho nic – nahrávka, mix, všechno hotové během deseti dnů. Tehdy to bylo skoro neuvěřitelné. Lennon se v ní zabýval konceptem karmy, tou myšlenkou, že každý čin má své následky. Phil Spector jí dal ten typický masivní zvuk, úplně odlišný od intimního Imagine.

A co teprve Jealous Guy. Tady Lennon ukázal svou zranitelnou stránku, což v sedmdesátých letech nebyla úplně běžná věc, zvlášť pro muže. Zpívá o žárlivosti, o strachu ze ztráty, přiznává vlastní slabosti. Ta melodie s varhanami a pískáním je melancholická, až se vám sevře srdce.

Working Class Hero je zase úplně jiný kalibr. Drsná, nekompromisní kritika systému. Na albu John Lennon/Plastic Ono Band z roku 1970 Lennon nešetřil. Ostře útočil na třídní nerovnost a to, jak systém manipuluje s pracujícími lidmi. Dokonce použil sprostá slova, což tehdy vyvolalo poprask. Ale právě to dodalo skladbě autenticitu. Jen hlas a akustická kytara – nic víc nepotřeboval.

Mind Games z roku 1973 pak ukazuje, jak Lennon experimentoval s psychedelickými prvky a duchovními tématy. A Woman? To je prostě krásná oslava ženy a lásky, píseň, kterou věnoval Yoko. Vyšla až po jeho smrti na albu Double Fantasy a ukazuje, jak vyspělý a hluboký byl Lennon v posledních letech svého života.

Nelze zapomenout ani na Mother, kde se vypořádával s dětskými traumaty, nebo na Give Peace a Chance, která se stala protestní hymnou proti válce ve Vietnamu. Každá z těchto skladeb vypráví příběh – osobní nebo politický, ale vždycky autentický. A možná právě proto jeho hudba přežívá generace a stále nás oslovuje.

Spolupráce s Yoko Ono na albech

Když se spojil s Yoko Ono, změnilo to celý směr jeho hudby. Tohle nebylo jen o nějakém novém vztahu – šlo o úplně jiný přístup k tvorbě, který se začal projevovat už koncem šedesátých let. Najednou tu byly experimenty, osobní zpovědi i politické výkřiky, všechno pěkně pohromadě.

Už v roce 1968, ještě než se Beatles oficiálně rozpadli, vydali společně album Unfinished Music No. 1: Two Virgins. Lidi to šokovalo – nejen tou avantgardní hudbou, ale hlavně tím obalem. Vzpomínáte si na tu kontroverzi?

Pak přišly další nahrávky – Unfinished Music No. 2: Life with the Lions a Wedding Album. Zvukové koláže, terénní nahrávky, konceptuální věci. Komerční úspěch? Žádný. Ale tady se rodil úplně nový způsob tvorby, kde byla Yoko nedílnou součástí celého procesu. Její vliv? Odvážné texty a hudební přístupy, které by ho dřív nenapadly.

V roce 1970 vyšel John Lennon/Plastic Ono Band. Formálně jeho sólové album, ale Yoko vydala paralelně vlastní desku stejného jména. Viděli jste, jak spolu fungovali? Skladby z téhle doby jsou plné introspekce a terapeutického přístupu – hodně ovlivněné primární terapií, kterou spolu absolvovali. Mother, God – emotivní, syrové, upřímné.

Pak přišel rok 1971 a Imagine. Tehdy nebyla oficiálně uvedená jako spoluautorka, ale dnes už víme, že její podíl byl obrovský. Její konceptuální myšlenky, její filozofie – to všechno se promítlo do textů. Jealous Guy, How Do You Sleep, nebo Oh Yoko – hudební dopis přímo jí.

Some Time in New York City z roku 1972 byl jejich první opravdu společný projekt, kde vystupovala jako rovnocenná partnerka. Politické skladby, reakce na aktuální dění – Attica State, Woman Is the Nigger of the World, Sunday Bloody Sunday. Zpívala, psala texty. Kritici i posluchači? Rozpolcení.

A pak přišel rok 1980. Album Double Fantasy byla dokonalá rovnováha – jeho písně, její písně, střídavě. Starting Over, Woman, Beautiful Boy – spokojenost, rodina, klid. Ona zase Kiss Kiss Kiss nebo Walking on Thin Ice, kterou nahráli právě ten den... víte který.

Bohužel to byla jejich poslední společná práce. Ale zanechali něco, co přesáhlo jen hudbu.

Politické a mírové protestní písně

Když se dnes řekne hudba a mír, většina z nás si vzpomene na Johna Lennona. Nebyl to jen talentovaný muzikant – byl to člověk, který dokázal své přesvědčení vtělit do písní, které dnes zná celý svět. Po rozchodu Beatles se jeho tvorba ještě víc zaměřila na to, co ho opravdu pálilo: mír, spravedlnost a naděje na lepší svět.

„Imagine z roku 1971 prostě nemůže chybět. Tahle píseň se stala něčím víc než jen hitem – stala se hymnou pro všechny, kdo věří v lepší zítřky. Lennon v ní maluje obraz světa bez hranic, bez náboženských válek, bez chamtivosti po majetku. Možná to zní utopicky, ale právě v tom je ta síla. Kolik z nás si tuhle píseň pustilo v těžkých chvílích a hledalo v ní útěchu? Ta melodie je tak jednoduchá, že ji můžete zpívat kdekoli, v jakémkoli jazyce, a stejně všichni chápou, o čem to je. Lennon sám říkal, že ho možná budou mít za snílka, ale doufal, že není sám. A měl pravdu – dodnes s ním zpívají miliony lidí.

O dva roky dřív, v roce 1969, vznikla „Give Peace a Chance za docela neobvyklých okolností. Lennon s Yoko Ono tehdy protestovali proti válce tím nejpodivnějším možným způsobem – týden leželi v posteli v hotelu v Montrealu a zvali si k sobě novináře. Znělo to bláznivě? Určitě. Ale fungovalo to. Tahle píseň se okamžitě stala hymnou protivietnamských demonstrací. Její refrén skandovaly tisíce lidí v ulicích po celém světě. Někdy prostě stačí jednoduchá pravda, opakovaná znovu a znovu.

„Happy Xmas (War Is Over) z roku 1971 pak propojila vánoční atmosféru s něčím vážnějším. Představte si – sedíte u stromečku, kolem vás rodina, a najednou zazní tahle píseň. Teplo vánočních svátků se mísí s otázkou: Co kdybychom válku opravdu mohli ukončit? Lennon věřil, že mír je možný, pokud ho skutečně chceme. A každý rok, když se tahle píseň znovu objeví v rádiích, jeho vzkaz zní stejně naléhavě.

Ve stejném roce napsal „Power to the People – a tady už nešlo o jemné naznačování. Tohle byla výzva k revoluci, otevřená podpora levicových hnutí. Lennon byl naštvaný na systém a nebál se to říct nahlas. Píseň je tvrdší, přímočařejší. Cítíte v ní frustraci z toho, jak funguje svět, a touhu to změnit.

„Working Class Hero pak jde ještě hlouběji. Lennon v ní mluví o tom, jak společnost manipuluje s lidmi z dělnických rodin, jak je drží v podřadném postavení. Není to příjemné poslouchání – je to provokace, výkřik někoho, kdo ten systém zažil na vlastní kůži a nechce mlčet. Text je ostrý, nekompromisní. Ale právě proto funguje.

„Instant Karma! zase spojuje spiritualitu s politikou. Lennon tady říká: každý z nás něco ovlivňuje, naše činy mají důsledky tady a teď. Není to jen o velkých společenských změnách – začíná to u každého z nás. Tahle myšlenka se táhne celou jeho tvorbou z té doby: osobní změna a změna světa jdou ruku v ruce.

Lennonovy písně nejsou jen historickým artefaktem. Pořád nás nutí přemýšlet, pořád oslovují. Možná právě proto, že v nich neslyšíme jen muzikanta, ale člověka, kterému na světě opravdu záleželo.

Experimentální a avantgardní hudební projekty

John Lennon byl jedním z průkopníků experimentální hudby v rámci populární kultury, což vyniklo především díky spolupráci s japonskou avantgardní umělkyní Yoko Ono. Jejich společné projekty znamenaly radikální odklon od konvenční rockové hudby a otevřely úplně nové možnosti zvukového experimentování. Stačí si poslechnout Revolution 9 z Bílého alba Beatles – tam je jasně vidět, jak moc byl Lennon ochotný překročit hranice tradičního songwritingu a pustit se do konkrétní hudby a zvukových koláží.

První opravdu výrazný experimentální počin přišel v roce 1968 s deskou Unfinished Music No. 1: Two Virgins, která zachytila improvizační seanci mezi Lennonem a Ono. Tahle nahrávka šokovala nejen kontroverzním obalem, ale hlavně svým radikálním hudebním obsahem, který se naprosto vzdaloval jakýmkoliv komerčním konvencím. Když se podíváte na skladby z tohoto období, uvidíte umělcovu fascinaci zvukovými texturami, náhodnými procesy a rozkladem hudební formy.

Experimentální série pokračovala albem Unfinished Music No. 2: Life with the Lions, kde najdete třeba nahrávku tlukotu srdce nenarozeného dítěte nebo živé improvizace z Cambridge. Ano, tyto projekty byly často kritizované jako nesrozumitelné a samoúčelné, ale zároveň představovaly autentický výraz Lennonova uměleckého hledání a jeho touhy osvobodit se od komerčních tlaků hudebního průmyslu.

Album Wedding Album z roku 1969 dokumentovalo svatbu Lennona a Ono pomocí zvukových koláží, rozhovorů a experimentálních kompozic. K nahrávkám byly přibaleny různé artefakty včetně fotografií a dalších memorabilií – projekt se tak posunul směrem ke konceptuálnímu umění. Tyto experimentální práce zaujímají v Lennonově tvorbě specifické postavení, protože reprezentují jeho nejodvážnější tvůrčí období.

Lennonovy avantgardní tendence se projevovaly i v některých jeho sólových skladbách, kde využíval nekonvenční instrumentaci, zpětné pásky a elektronické manipulace se zvukem. Vezměte si třeba Cold Turkey – obsahuje surové, téměř bolestivé zvukové prvky, které vyjadřují fyzické i psychické utrpení. Experimentální přístup se stal nedílnou součástí Lennonova uměleckého vyjádření, i když tyto projekty nikdy nedosáhly komerčního úspěchu jeho mainstreamových nahrávek.

Spolupráce s Yoko Ono přinesla také performativní projekty jako Bed-In a různé happeningy, které propojovaly hudbu s vizuálním uměním a politickým aktivismem. Tyto akce rozšiřovaly chápání toho, co vlastně hudba a umění obecně mohou být. Lennonovy experimentální skladby ovlivnily mnoho následujících generací umělců v oblasti industriální hudby, noise music a sound artu. Jeho ochota riskovat nepochopení a komerční neúspěch ve jménu umělecké integrity zůstává inspirativní dodnes.

Posmrtně vydané nahrávky a kompilace

Když v prosinci 1980 zemřel John Lennon, hudební svět ztratil jednu ze svých největších legend. Zůstal po něm však obrovský archiv – nevydané nahrávky, dema, alternativní verze jeho písní. Yoko Ono se spolu s producenty a nahrávacími společnostmi pustila do náročné práce: postupně zpřístupňovat tento materiál světu. A tak vznikla celá řada posmrtných alb, která fanouškům nabídla nové pohledy na tvorbu muže, jehož hudba stále rezonuje.

Už v roce 1982 vyšla kompilace The John Lennon Collection – první ucelený přehled jeho sólové tvorby po konci Beatles. Najdete na ní samozřejmě Imagine, Woman nebo Starting Over, ale i méně známé skvosty. Album se skvěle prodávalo a představilo Lennonovu hudbu lidem, kteří třeba nebyli u toho od začátku.

O dva roky později přišlo Milk and Honey – album, které mělo původně navázat na Double Fantasy. Obsahovalo poslední nahrávky ze studia, které John stihl dokončit. Pro fanoušky mělo nesmírnou citovou hodnotu – bylo to poslední, co po sobě zanechal.

Devadesátá léta přinesla technologický pokrok, který umožnil lépe zpracovat staré nahrávky. V roce 1997 vyšel Lennon Legend s vylepšeným zvukem – dvacet nejslavnějších písní z jeho sólové kariéry. Stal se jedním z nejprodávanějších Lennonových výběrů vůbec.

Pak přišly velké boxové edice, které nabídly mnohem víc než jen známé hity. Od konce devadesátých let začaly vycházet kolekce plné demosnímků, alternativních verzí a materiálu, který nikdy neviděl světlo světa. Box Lennon z roku 1990 přinesl čtyři disky pokrývající celou sólovou kariéru včetně vzácných raných nahrávek.

Skutečným pokladem pro sběratele se stal John Lennon Anthology z roku 1998. Čtyři disky nabité demy, neuveřejněnými verzemi a živými nahrávkami – prostě možnost nahlédnout, jak vznikaly některé z nejslavnějších písní v historii. Mohli jste sledovat celý tvůrčí proces, vidět, jak se skladba rodí, mění, dostává svou finální podobu.

V roce 2010, kdy by Lennon oslavil sedmdesátiny, vyšel kompletní remasterovaný box všech jeho sólových alb. Zvuková kvalita se zlepšila k nepoznání díky nejmodernějším technologiím. Často k tomu přibyl bonusový disk s dosud nevydaným materiálem. I v písních, které znáte nazpaměť, jste najednou mohli objevit detaily, které vám dřív unikly.